Žena se z práce vrátila pozdě, unavená a podrážděná,když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.

SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"

MÁMA: "Jistě, na copak?"
 

SYN: "Mami, kolik vyděláš

Pokaždé, když se na někoho usměješ, je to úkon lásky, dar tomu člověku, krásná věc.

Dobré skutky jsou články, které vytvářejí řetěz lásky.

V životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.

Když chceme, aby lidé poselství o lásce slyšeli, musíme ho vyslat. Abychom uchovali lampu hořící, musíme do ní stále přidávat olej.

Nečekejte na to, až vás někdo povede, začněte sami, člověk člověku.

Vidím Boha v každé lidské bytosti. Když omývám rány malomocného, cítím, že se starám o samého Pána. Není to krásný zážitek?

Svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého.

Nejhorší chudoba je osamělost a pocit, že nejste milováni.

"Každá sekunda, kdy žijeme, je nový a jedinečný okamžik vesmíru, moment, který se nikdy nebude opakovat. A co učíme naše děti? Učíme je, že dvě a dvě jsou čtyři a že Paříž je hlavní město Francie. Kdy je také naučíme, kým jsou? Měli bychom každému z nich říct: ´Víš, kdo jsi? Jsi zázrak. Jsi jedinečný. Nikdy v minulosti tu nebylo stejné dítě jako jsi ty. Tvé nohy, tvé paže, způsob, jakým se pohybuješ. Můžeš se stát Shakespearem, Michelangelem, Beethovenem. Máš kapacitu pro všechno. Ano, jsi zázrak. A když vyrosteš, můžeš zranit někoho, kdo je, stejně jako ty, zázrak?´ Musíte pracovat, my všichni musíme pracovat na tom, aby byl svět hoden svých dětí."

Pablo Picasso

Po smrti svého milovaného psa jsem našla útěchu v této knize, kterou napsala komunikátorka a lektorka kurzů komunikace se zvířaty Penelope Smith. Kniha je postavena na skutečných příbězích (jejích nebo dalších lidí), které povětšinou líčí odchod zvířecích přátel z tohoto světa. To vede k pochopení smyslu jejich života a uvědomění si toho, co nás měli naučit.

John Perkins (* 28. leden 1945, Hanover, New Hampshire) je americký aktivista, spisovatel literatury faktu a podle svých vlastních slov též bývalý tzv. lovec ekonomik.
Jeho nejznámější kniha se jmenuje Confessions of an Economic Hit Man (volný překlad: Zpovědi lovce ekonomik) a z pohledu experta na ekonomiku a vládou pověřeného (avšak soukromého) vyjednavače se zabývá praktikami při vyjednávání se zeměmi třetího světa v obchodní a strategické spolupráci s vládou USA a největšími americkými korporacemi.

www.zvedavec.org/komentare/2007/09/2249-zpoved-lovce-ekonomik.htm

Slova k tomuto hymnu napsal roku 1967 anglický textař Sydney Carter. Předělal tím slavnou americkou taneční píseň Simple Gifts. Píseň plná tance, radosti a naděje přináší křesťanské poselství a ve svém repertoáru jí má mnoho umělců.

"Nejenže je věda kompatibilní s duchovnem, je to hluboký zdroj spirituality. Když si uvědomíme své místo v nesmírnosti světelných let a v úseku času, když pochopíme složitost, krásu a jemnost života, pak ten povznášející pocit, ten pocit euforie a zárověň pokory, je jistě duchovní. Stejné jsou naše emoce v přítomnosti skvělého umění, hudby, literatury nebo činů příkladné nesobecké odvahy takových lidí, jako M. Gándhí nebo Martin Luther King Jr. Představa, že věda a duchovno se vzájemně nějak vylučují, poškozuje obojí.

Bůh ti neposílá lidi, které chceš, posílá ti lidi, které potřebuješ... aby ti pomáhali, zraňovali tě, učili tě, milovali tě a dělali z tebe člověka, kterým chceš být. 

Autor ???