Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.

Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.

Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.

A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
 

/Thákur/

marta: Pěkné, moc pěkné. Po smrti svého malého čivaváčka jsem se moc trápila a stále na něj myslela. Byla jsem jakoby svázaná. Potom jsem si ale řekla, že je čas jeho dušičku pustit dál a rozloučila jsem se vnitřně s ním a teprve potom, jakoby se mi ulevilo. A snad i dušičce mého malého kamaráda. Stále na něj vzpomínám, ale už tak nějak zdravěji.