Ticho. Naprosté bezbřehé ticho. Trochu děsivé, ale přitom láskyplné a vřelé.

Ticho plné očekávání, které jako by mělo každou chvíli vybouchnout.

Ticho, které v sobě skrývá zvuk, který jako by se odrážel od nicoty. Zvuk ticha je ale ve skutečnosti zcela nehlučný.

Ticho, které obsahuje pohyb. Pohyb, který je neslyšný a neviditelný.

Ticho je k nevydržení a přesto je naprosto uklidňující.

Ticho je blaženost naplněná životem.

Chci rozdat všechnu svou lásku, vydat ze sebe vše a ztratit se mezi ostatními.

Chci se naučit lásku přijímat, lásce děkovat a lásku prožívat.

Není zima, ale přesto mi kapky rychle dopadající na kůži nejsou příjemné. Běžím domů a usedám ke krbu. Plameny ohně působí poněkud malicherně ve srovnání s živlem, který právě venku ukazuje svoji sílu. Ve vzduchu se vznáší podivné napětí, jako by spolu oheň a voda bojovali. Ve chvíli, kdy teplo prostoupí celým mým tělem a osuší poslední mokré kapky, ucítím zvláštní klid. Musím se pousmát. Ne, žádný boj. To pouze jedno přechází v druhé, aby se tak vzájemně doplnilo.

/2010/

Tiše, tichounce přichází Ta, jenž vždy byla

Našlapuje zlehka, avšak místa, na která šlápne, budou rozeznatelná navždy

Ve jménu Lásky, kterou zrodila a která zrodila jí, kráčí a zůstává.

/2006/

Mořské vlny narážejí do tváře starce ležícího na pobřeží a zelené řasy pomalu zahalují jeho tělo

Ještě nikdy necítil takový klid

Jak je možné, že si nikdy nevšiml, jak úžasně září slunce?

Jak to, že nikdy neslyšel tu krásnou hudbu.která zní všude okolo?

"Bože, co jsem jen dělal celý život, že jsem necítil ten úžasný pocit, který rozechvívá mé tělo a prolíná se s nesčetným množstvím tónů všude okolo mě?!?

Život je úplně jiný, než jsem si myslel.

Život je velkolepý a nekonečný.

Konečně začnu žít...!"

/2004/

Plakal. Po tvářích mu stékaly slzy a on, tak silný a statečný, tomu nedokázal zabránit. Ani nechtěl. Už nemohl. Proč taky. Všechno skončilo. Je po všem a nic už nemá cenu. Jeho život už není důležitý. Není nic, co by ho zvedlo ze země a utišilo jeho zoufalství. Skrze bolest ucítil neuvěřitelnou prázdnotu. Jinou, než do té doby poznal. Takovou, kterou nejde ničím zaplnit. Byly doby, kdy měl pocit,

Malá, něžná vločka sněhu padá v tichosti noci blíže a níž k zemi

Jakoby bez dechu přichází a nikde není slyšet pláč ani křik

Zázrak se rodí každým okamžikem ve všech koutech světa

A malá přeněžná vločka přichází z nebes, aby ukázala světu krásu

Tajemství noci a kouzlo dne

Tolik ticha

A přesto vše zpívá

Malá, kouzelná vločka je plná štěstí, hrdosti a lásky

Připravena dát nejvyšší oběť ze sebe samé

Jen pro radost v dětských očích

A v srdcích lidských bytostí

Slunešní paprsek se dotýká země a rozehřívá zbytky sněhu. Malé vločky pláčí a mají strach, protože neví, co je čeká. A ony by navždy chtěly zůstat krásou... Však přijde poznání, že voda, ze které vzešly a v kterou se opět proměnily, se vpívá do kořenů květin rozkvétajících do dechberoucí nádhery.

Chtěla bych být květinou, ke které přivoníš,

když se ráno vedle ní na louce probudíš.

Chtěla bych být vodou, která stéká po Tvém těle