Žena se z práce vrátila pozdě, unavená a podrážděná,když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.

SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"

MÁMA: "Jistě, na copak?"
 

SYN: "Mami, kolik vyděláš

"Každá sekunda, kdy žijeme, je nový a jedinečný okamžik vesmíru, moment, který se nikdy nebude opakovat. A co učíme naše děti? Učíme je, že dvě a dvě jsou čtyři a že Paříž je hlavní město Francie. Kdy je také naučíme, kým jsou? Měli bychom každému z nich říct: ´Víš, kdo jsi? Jsi zázrak. Jsi jedinečný. Nikdy v minulosti tu nebylo stejné dítě jako jsi ty. Tvé nohy, tvé paže, způsob, jakým se pohybuješ. Můžeš se stát Shakespearem, Michelangelem, Beethovenem. Máš kapacitu pro všechno. Ano, jsi zázrak. A když vyrosteš, můžeš zranit někoho, kdo je, stejně jako ty, zázrak?´ Musíte pracovat, my všichni musíme pracovat na tom, aby byl svět hoden svých dětí."

Pablo Picasso

"Nejenže je věda kompatibilní s duchovnem, je to hluboký zdroj spirituality. Když si uvědomíme své místo v nesmírnosti světelných let a v úseku času, když pochopíme složitost, krásu a jemnost života, pak ten povznášející pocit, ten pocit euforie a zárověň pokory, je jistě duchovní. Stejné jsou naše emoce v přítomnosti skvělého umění, hudby, literatury nebo činů příkladné nesobecké odvahy takových lidí, jako M. Gándhí nebo Martin Luther King Jr. Představa, že věda a duchovno se vzájemně nějak vylučují, poškozuje obojí.

Ustanovuji svým univerzálním dědicem mládež světa. Celou mládež. Čím více se můj život blíží ke konci, tím více cítím povinnost vám znovu říci: lidstvo můžeme spasit jen tím, že ho budeme milovat.

Milovat se nebo zemřít.

Ale nestačí jen brečet ´mír´, ´mír´, aby mír přestal opouštět zemi. Je třeba jednat. Skrze lásku, pomocí lásky.

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"  

A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"

A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"

Neznají mě ti, kteří si myslí, že jsem je z masa a kostí - dočastný poutník na této křehké vesmírné lodi Zemi, která mě zrodila.

 Protože jsem Duch - věčný, neporušitelný, nepodléhající prostoru ani času

"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou rád udělal rozhovor?"

"Jestli máš čas," řekl jsem.

"Na hranici času a prostoru, ve chvíli zrození i umírání, na hranici počátku i konce, ve chvíli boje, vítězství a osvobození je objeven člověk, utkaný ze všech živlů, smyslů a citů.

Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se děje ve tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstáváme zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!