Nemůže se přijít k ní přes nějakou organizaci, přes nějakou víru, přes nějaké dogma, kněze nebo rituál, ne přes nějaké filozofické znalosti nebo psychologickou techniku. Máme to najít přes zrcadlo vztahu, přes chápání obsahu vlastní mysli, přes pozorování a ne

I když o to usilujeme, nikdy se nezavděčíme všem. Přestože se snažíme chovat jak nejlépe dokážeme, vždy to na někoho udělá špatný dojem.

Příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi:

Parvati je jednou zeptala svého manžela: "Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat." Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá.

V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé. Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět.

Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. "Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on", pomlouvali je vesničané.

A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. "Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé."

Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky.

Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: "Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde."

Rodina šla na večeři do restaurace. Nejdříve si objednali rodiče, pak se číšnice obrátila na sedmiletého klučinu.
"A co si dáš ty?" zeptala se
Chlapec se plaše podíval kolem stolu a řekl:
"Já bych si dal párek."

Umíral rabín.

Umíral velice starý rabín, velice moudrý rabín.

Jeho rodina, jeho sousedi, všichni byli shromážděni v komůrce, ve které bylo lože, na kterém umíral velice starý a velice moudrý rabín. Modlili se a bylo jim velice smutno.

A když se v komůrce usídlilo ticho a bylo slyšet jen nesnadný dech starého, moudrého rabína, žádali ho, aby jim dřív, než zemře řekl

"Obdiv je vyšší forma vděčnosti." 

                                      Carriére

Byl jednou jeden velice starý muž, který prožil dlouhý a nesmírně šťastný život na krásném ostrově. Svou domovinu nadevše miloval. Jeho rodina žila na tomto ostrově po celé generace, zde byl její domov, zde si vydělávala na každodenní chléb. A tak stařec požádal jednou, když si uvědomil, že se blíží poslední dny jeho života, syny, aby ho naposledy vyvedli ven před dům. Tam pak poklekl, nabral

Z Facebooku