Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.

Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.

Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.

A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
 

/Thákur/

hajmi50: Ten film bych chtěla vidět. Podle tvého popisu to fakt musí být bomba. Mám ráda takové věci o pocitech a psychologii. Díky za fdobrý tip.

ana*: Taky jsem viděla, je to pár dnů. Asi jsem to cítila podobně - hrůzu, smutek, znechucení, odpor a fascinaci.
Nemám ráda smutné filmy, ale tento je opravdu hodný vidění. Vím, že byl dost kritizovaný (četla jsem různé recenze), ale to, co mu vyčítali nejvíc, mi vůbec nevadilo - Suziin nebeský svět.
Mně tam vadily spíš logické kopance, nebylo jich moc, ale byly. A ten samotný závěr byl moc účelový, asi pravděpodobnější by bylo, že by unikl, nebo by ho dostihli policajti (a proč ne, měli jeho popis, jméno i fotografie).
Ale nejhnusnější byl pro mě moment, kdy vrah plánoval. Jeho důkladnost a preciznost mi dělala zle.
A další nejsilnější moment byl Suziin útěk z bunkru. Vážně jsem myslela (a doufala), že se jí povedlo utéct...
Do toho naprosto úžasná hudba.
Ten film je vážně zážitek.
Mimochodem, myslím, že skutečnou hrůzu, kterou oběti prožívají při umírání, si představit nemůžeme. Ale možná funguje něco jako šok, který vlastně oběť znehybní a připraví na smrt... co já vím.
Rozhodně bych to nechtěla zkusit na vlastní kůži.
A rozhodně si nemyslím, že by se mělo vrahům odpouštět.

---
eumenidas.blog.cz

ana*: Ještě bych chtěla říct, že tvůj článek k filmu se mi líbil. Dobře napsané, dokonce vlastní úvahy, ne jen opsaný text... Skvělé!

---
eumenidas.blog.cz