Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.

Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.

Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.

A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
 

/Thákur/

ywetta: Krásně napsáno! Je to až neskutečné,ale přesně takhle to cítím i já. Jako by jsi mi mluvila z duše. Taky jsem Michaela, jako člověka, poznala až po jeho smrti a strašně moc mě to mrzelo.Myslím si, že takhle to cítí lidé, kteří jsou naladění na stejnou frekvenci jako on a všechny takhle naladěné lidi musela jeho smrt neskutečně zasáhnout.Opravdu krásný článek.

christie: Přidávám se...moc krásný článek, opravdu stojí za to si ho přečíst, protože přesně tak to je...a není co víc k tomu říct. Abych řekla pravdu tak to cítím také naprosto stejně a nikdy mě nenapadlo, že miliony lidí na celém světě jsou v tomto úplně stejní. Všechny nás spojil jeden jediný člověk. A já mu jsem za to všechno moc vděčná. Taky mě často mrzelo, že jsem se o něm všechno dověděla až po jeho smrti. Ale pro nás bude žít navždy - v našich srdcích...a nikdy z nich neodejde. Myslím si, že Michael byl na svět seslán právě kvůli svému poselství - zachánit svět a i když zemřel, tak by jsme v něm stále měli pokračovat!

andrea*: Moc krásně napsáno. Musím říct, že podobné pocity mám i já a hodně na něj myslím. Jsem tedy jeho fanynka od mých 10 let(teď už je mi přes 30) a zažila jsem ho i v roce 1996 v Praze a to setkání a koncert je něco na, co nezapomenu do konce života. Michael je pro mě inspirací, jak na sobě pracovat a stát se lepším člověkem, zajímám se o duchovno a on byl duchovní a moudrý, byl prostě úžasný a jeho duše je nesmrtelná.