Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.

Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.

Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.

A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
 

/Thákur/

ywetta: Krásně napsáno! Je to až neskutečné,ale přesně takhle to cítím i já. Jako by jsi mi mluvila z duše. Taky jsem Michaela, jako člověka, poznala až po jeho smrti a strašně moc mě to mrzelo.Myslím si, že takhle to cítí lidé, kteří jsou naladění na stejnou frekvenci jako on a všechny takhle naladěné lidi musela jeho smrt neskutečně zasáhnout.Opravdu krásný článek.