marta: Pěkné, moc pěkné. Po smrti svého malého čivaváčka jsem se moc trápila a stále na něj myslela. Byla jsem jakoby svázaná. Potom jsem si ale řekla, že je čas jeho dušičku pustit dál a rozloučila jsem se vnitřně s ním a teprve potom, jakoby se mi ulevilo. A snad i dušičce mého malého kamaráda. Stále na něj vzpomínám, ale už tak nějak zdravěji.