JAK SE CHOVAT K OSTATNĺM?
NEJSOU ŽÁDNĺ OSTATNĺ... <3

Ramana Mahariši

"Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Nemám záujem... Prosím, nehovor so mnou o "čistom vedomí", alebo "o živote v absolutne". Chcem vidieť ako sa správaš k svojmu partnerovi. K svojim deťom, rodičom, tvojmu vzácnemu telu...

Prosím, nedávaj mi prednášku o ilúzii oddeleného JA alebo o tom, ako si dosiahol blaženosť za 7 dní. Chcem cítiť skutočné teplo žiariace z tvojho srdca. Chcem vedieť, ako dobre vieš počúvať. Ako vnímaš informácie, ktoré nezodpovedajú tvojej vlastnej filozofii. Chcem vidieť, ako komunikuješ s ľuďmi, ktorí s tebou nesúhlasia...

Nehovor mi, že si prebudený a zbavený ega. Chcem ťa poznať mimo slov. Chcem vedieť, ako sa cítiš, keď ťa obklopuje nešťastie. Či sa dokážeš úplne ponoriť do bolesti a nepredstierať, že si nezraniteľný. Či dokážeš precítiť svoj hnev a neísť do násilia. Či si schopný naplno prežiť smútok bez toho, aby si sa stal jeho otrokom...

Či dokážeš zniesť svoju hanbu bez ponižovania iných. Či dokážeš urobiť chybu a priznať ťo. Či si schopný povedať "prepáč" a myslieť to vážne...

Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Mňa to nezaujíma. Len sa s tebou chcem stretnúť. Poznať tvoje srdce." 💛

J. Foster

"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní."

Antoine de Saint-Exupéry
Citadela

Abych se mohl setkat s Bohem, musím se setkat nejdříve sám se sebou. Předně musím být sám u sebe. A to normálně nejsem.

Neboť když se pozoruji, objevím, že se mé myšlenky potulují sem a tam, že jsem se svými myšlenkami všude možně, jen ne u sebe. Nemám žádný kontakt se sebou, mé myšlenky mě odvádějí ze mne ven a vedou mě někam jinam. Nemyslím já, nýbrž "ono to myslí" ve mně, myšlenky se osamostatňují, překrývají mé pravé "já".

Když já nejsem doma, nemůže mě ani Bůh zastihnout, kdyby chtěl ke mně přijít.

"Lidé se bojí těch, kteří znají sami sebe. Mají z nich strach. Ti, kdo znají sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost. Mají charisma, které může vytáhnout mladé lidi z vězení tradic. Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit. Každý génius, který ví něco o nitru člověka, je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou.

Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec. Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ. Žádná společnost si nepřeje, aby lidé poznali sami sebe. Je to proti zájmům všech společností. Pokud jsou lidé moudří, nelze je vykořisťovat. Pokud jsou inteligentní, nemohou být podrobeni. Nemohou být nuceni do mechanického života. Života jako roboti. Svoboda přichází s moudrostí a žádná společnost si nepřeje svobodné lidi. Komunistická, fašistická, kapitalistická, hinduistická, křesťanská... žádná společnost. Protože v momentu, kdy lidé začnou používat svou inteligenci, stávají se nebezpečnými. Nebezpečnými pro systém. Nebezpečnými pro lidi, kteří jsou u moci. Nebezpečnými pro majetné.

Nebezpečnými pro všechny druhy útlaku, vykořisťování, potlačování. Nebezpečnými pro církve. Nebezpečnými pro státy. Nebezpečnými pro národy. Ale ve skutečnosti je moudrý člověk plamen, světlo, oheň. Nemůže jim sloužit. Raději zemře, než by byl zotročen."

  Osho

"Žijeme ve světě, ve kterém se potřebujeme dělit o odpovědnost. Je jednoduché říct: ´To není moje dítě, moje komunita, můj svět nebo můj problém.´ Pak jsou tu ale ti, kteří vidí co je třeba a konají. Ti lidé jsou mí hrdinové."

Fred Rogers

Snad se tomu dá říkat láska, ale láska, láska je nedostatečné vyjádření toho, co to je.
Protože to nelze popsat, je to prožitek pro který jsou všechna slova tak slabá.
Pro tento prožitek bys chtěla zemřít, protože nelze zažít nic krásnějšího, nic velkolepějšího, nic více objímajícího, nic rozkošnějšího, nic více ohromujícího..
Říkáš miluji, ale to jen

Milost někdy zasáhne život takovým způsobem, až se celá bytost člověka rozhoří tak mocně, že ho naplní důvěra a naléhavá touhavhodit celou svou existenci do propasti Já.Můžete se přistihnout, jak říká:"Odstraň vše. Nic neštři. Odstraň veškerý klam z mého bytí."

Pak je vše odhozeno, včetně vlastního já, toho, kdo odhazuje.Nečekaně člověk získává pocit, že se zbavil obrovského břemene,
nalézá pocit úplnosti, míru a klidné radosti ve svém srdci. Nyní zůstává přirozené ticho a klid. A není to tak, že by zůstávalo nějaké "já", které tohle všechno obdrželo. Není nikdo, kdo by přijímal. V nitru svého bytí člověk chová tiché poznání:

Nejsem přijímajícím ani dávajícím.
Nejsem nikým.

A přesto se člověk slyší, jak říká: "Děkuji ti, Milovaný."

Mooji

Pokud je "konání dobra" spojeno s jakoukoli myšlenkou a motivem, pak se o vyšší dobro nejedná. Laskavost se totiž jednoduše děje. Je to přirozený projev toho, co vychází ze srdce. Až budete opět zasahovat do přirozeného proudu života, jako záchranáři svých nejbližších, ale i světa, uvědomte si své myšlenky. Konáte tak na základě posuzování toho, že Vám nějaké chování připadá špatné, agresivní,