Dívej se opět, tulení mládě

Jednou z nejdojemnějších fotografií z přírody je snímek malého tuleně, jak leží sám na ledě. Jsem si jist, že jsi ho viděl - ty jeho oči, důvěřivé, tmavé oči malého zvířete upřeně hledící do objektivu a do tvého srdce. Když jsem se na ně poprvé podíval, oči se ptaly: "Ublížíš mi?" Věděl jsem, že odpověď je ano, protože každý rok byly zabíjeny tisíce tuleňů.

Mnoha lidí se dotkala bezmocnost jednoho malého tuleně. Dávali peníze na záchranu tuleňů a veřejné mínění se začalo měnit. Když jsem se k obrázku vrátil, tyto dvě široce posazené oči začaly říkat něco jiného. Teď se ptaly: "Znáš mě?" Tentokrát jsem necítil takovou bolest v srdci jako tehdy, když jsem si uvědomoval násilí, které člověk páchá na zvířatech. Ale věděl jsem, že ještě něco chybí. Kolik jsem toho opravdu znal o životě na Zemi? Jakou zodpovědnost jsem cítil za stvoření žijící mimo svůj malý prostor? Jak bych mohl žít tak, abych neubližoval žádné buňce živé hmoty?

Myslím, že každý , kdo se začal zamýšlet nad těmito věcmi zjistil, že jeho city se přesouvají od strachu k větší zodpovědnosti za planetu. Krása a div života se začali zdát velice osobní; začala probleskovat možnost udělat z planety zahradu pro nás všechny. Podíval jsem se do očí malého tuleně a poprvé se usmívaly. "Děkuji ti," říkaly. Dal jsi mi naději."

Stačí to? Naděje je takové krásné slovo, ale zdá se často velice křehké. Život se pořád zbytečně zraňuje a ničí. Obrázek malého opuštěného tuleně na ledě nebo malého osiřelého děvčátka ve válce je pořád stejně děsivý ve své bezmocnosti. Uvědomil jsem si, že nakonec nezachrání život na Zemi nic kromě důvěry v život sám, v jeho sílu hojit, v jeho schopnost přežít naše chyby a přivítat nás zpět, až se naučíme tyto chyby napravovat.

S těmito myšlenkami v srdci jsem se opět podíval na obrázek. Oči tuleně se teď zdály mnohem hlubší a uviděl jsem v nich něco, co jsem předtím nepostřehl: nezdolatelnou sílu. "Neublížil jsi mi," říkaly. "Nejsem jedno opuštěné mládě. Jsem život a život nemůže být nikdy zabit. Je to síla, která mne vynesla z prázdnoty prostoru; starala se o mne a dodávala mé existenci živiny proti všem nástrahám. Jsem v bezpečí, protože já jsem ta síla. A ty rovněž. Buď se mnou a pociťme moc života společně jako jedno stvoření zde na Zemi."

Tulení mládě, odpusť nám. Dívej se na nás opět a opět, abys vidělo, jak si vedeme. Ti muži, kteří na tebe pozdvihují své hole, jsou také otci, bratři a synové. Milovali jiné a záleželo jim na nich. Jednoho dne rozšíří tu lásku i na tebe. Buď si tím jisté a věř.