"Lidé se bojí těch, kteří znají sami sebe. Mají z nich strach. Ti, kdo znají sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost. Mají charisma, které může vytáhnout mladé lidi z vězení tradic. Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit. Každý génius, který ví něco o nitru člověka, je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou.

Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec. Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ. Žádná společnost si nepřeje, aby lidé poznali sami sebe. Je to proti zájmům všech společností. Pokud jsou lidé moudří, nelze je vykořisťovat. Pokud jsou inteligentní, nemohou být podrobeni. Nemohou být nuceni do mechanického života. Života jako roboti. Svoboda přichází s moudrostí a žádná společnost si nepřeje svobodné lidi. Komunistická, fašistická, kapitalistická, hinduistická, křesťanská... žádná společnost. Protože v momentu, kdy lidé začnou používat svou inteligenci, stávají se nebezpečnými. Nebezpečnými pro systém. Nebezpečnými pro lidi, kteří jsou u moci. Nebezpečnými pro majetné.

Nebezpečnými pro všechny druhy útlaku, vykořisťování, potlačování. Nebezpečnými pro církve. Nebezpečnými pro státy. Nebezpečnými pro národy. Ale ve skutečnosti je moudrý člověk plamen, světlo, oheň. Nemůže jim sloužit. Raději zemře, než by byl zotročen."

  Osho

"Žijeme ve světě, ve kterém se potřebujeme dělit o odpovědnost. Je jednoduché říct: ´To není moje dítě, moje komunita, můj svět nebo můj problém.´ Pak jsou tu ale ti, kteří vidí co je třeba a konají. Ti lidé jsou mí hrdinové."

Fred Rogers

Snad se tomu dá říkat láska, ale láska, láska je nedostatečné vyjádření toho, co to je.
Protože to nelze popsat, je to prožitek pro který jsou všechna slova tak slabá.
Pro tento prožitek bys chtěla zemřít, protože nelze zažít nic krásnějšího, nic velkolepějšího, nic více objímajícího, nic rozkošnějšího, nic více ohromujícího..
Říkáš miluji, ale to jen

Milost někdy zasáhne život takovým způsobem, až se celá bytost člověka rozhoří tak mocně, že ho naplní důvěra a naléhavá touhavhodit celou svou existenci do propasti Já.Můžete se přistihnout, jak říká:"Odstraň vše. Nic neštři. Odstraň veškerý klam z mého bytí."

Pak je vše odhozeno, včetně vlastního já, toho, kdo odhazuje.Nečekaně člověk získává pocit, že se zbavil obrovského břemene,
nalézá pocit úplnosti, míru a klidné radosti ve svém srdci. Nyní zůstává přirozené ticho a klid. A není to tak, že by zůstávalo nějaké "já", které tohle všechno obdrželo. Není nikdo, kdo by přijímal. V nitru svého bytí člověk chová tiché poznání:

Nejsem přijímajícím ani dávajícím.
Nejsem nikým.

A přesto se člověk slyší, jak říká: "Děkuji ti, Milovaný."

Mooji

Pokud je "konání dobra" spojeno s jakoukoli myšlenkou a motivem, pak se o vyšší dobro nejedná. Laskavost se totiž jednoduše děje. Je to přirozený projev toho, co vychází ze srdce. Až budete opět zasahovat do přirozeného proudu života, jako záchranáři svých nejbližších, ale i světa, uvědomte si své myšlenky. Konáte tak na základě posuzování toho, že Vám nějaké chování připadá špatné, agresivní,

Na Zemi je vše jen tak krásné a okouzlující, nakolik sami dokážeme tu nádheru vnímat. Záleží jen na nás. Les, louky, oceán, jezera, řeky a potoky - to vše je v pohybu a zvučí radostí. Pohleďte na ten zázrak. Pociťte tu milost. Vnímejte tu harmonii, jež obnovuje život a navrací všemu půvab, dokonce i ve smrti, umírání a nemoci.

Láska je vše.

Láska je život a život potřebuje lásku a láska potřebuje žít.

Láska je jedinečný dar života a život je nejúžasnější dar lásky.  

     (Já v roce 1999, v 17letech)       

Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů. Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou,

 BÝT KLIDEM SE LIŠĺ OD HLEDÁNĺ KLIDU A MĺRU.

Klid a mír není něco, co získáte, když na nejvyšší míru zpomalíte běh svého života. Klid a mír je to, čím jste schopni být a co jste schopni vnášet do každého setkání a události v bdělých okamžicích svého života. Většina z nás vede neustálý vnitřní mentální spor s každým, s kým se setkáme. Být ve stavu klidu a míru je vnitřní postoj,