Tanec života - Mír v duši

Kiwi | Tanec života

Láska nepotřebuje žádný záměr nebo objekt lásky.
Je to nejvyšší projev bytí rozpoznávajícího sebe sama.
Je to jednota bytí.
Tak jako jsou jedním vůně a květina,
vyzařuje vaše bytí tuto lásku - bez úsilí.
Vy jste Já.
Ticho , moudrost a radost jsou vaší vůní.
Je to tady když necháte venku svá zavazadla.
Zavazadla představují identitu, touhu, vzpomínky,
představy - kým si myslíte, že jste a kým být chcete.
tato krása se ve vás probudí,
když je tam prostor pro Toho krásného.
Odevzdejte se.
Zcela se vyprázdněte od ,,sebe".
A v tomto prostoru věčně září Jediný.

Mooji

Potřeba být neustále něčím zaměstnaný je traumatická reakce a na strachu založené rozptýlení od toho, co bys byl nucen vnímat a cítit, kdybys zpomalil...

"Chci, abys šel až na dno své bolesti, lásko moje. Nechej svůj žal rozbít tě na kusy. Věz, že může rozbít jen tvé iluze a očekávání, nemůže zlomit tebe. Ponoř se do svého zlomeného srdce. Prodýchej svou nejděsivější samotu. V budoucnu budeš stíhán vším, čeho se nyní nechceš dotknout.

Neměj strach. Jsem tady. Dýchám za tebe, když ty sám nemůžeš. Dávám ti vůli pokračovat, když ty sám nemůžeš žádnou nalézt. Pomáhám ti unést nesnesitelné, strávit nestravitelné. Jsem na samém dně tvé bolesti, přítomný v propasti tvého zoufalství. Já jsem tvůj nezlomný duch, tvé bezčasé Já.

Pokud máš strach ze svého vlastního zániku, pak zmiz nyní! Když se otevře země, aby tě spolkla, pokud tě do sebe vtahuje prázdnota, skoč do ní dobrovolně! Odevzdej se a odevzdej i odevzdání a jen klesej. Chytím tě nebo budeš zachycen svou nejhlubší moudrostí. Ať tak či onak, tvá bolest nezabije tebe, bude jen odstraněno vše, co je falešné. Vynoříš se otřesený, ano, zranitelný, ano, ale nový a moudřejší, a více skutečný. Věz, že jsem tady s tebou... až do konce časů."

Jeff Foster

"Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Nemám záujem... Prosím, nehovor so mnou o "čistom vedomí", alebo "o živote v absolutne". Chcem vidieť ako sa správaš k svojmu partnerovi. K svojim deťom, rodičom, tvojmu vzácnemu telu...

Prosím, nedávaj mi prednášku o ilúzii oddeleného JA alebo o tom, ako si dosiahol blaženosť za 7 dní. Chcem cítiť skutočné teplo žiariace z tvojho srdca. Chcem vedieť, ako dobre vieš počúvať. Ako vnímaš informácie, ktoré nezodpovedajú tvojej vlastnej filozofii. Chcem vidieť, ako komunikuješ s ľuďmi, ktorí s tebou nesúhlasia...

Nehovor mi, že si prebudený a zbavený ega. Chcem ťa poznať mimo slov. Chcem vedieť, ako sa cítiš, keď ťa obklopuje nešťastie. Či sa dokážeš úplne ponoriť do bolesti a nepredstierať, že si nezraniteľný. Či dokážeš precítiť svoj hnev a neísť do násilia. Či si schopný naplno prežiť smútok bez toho, aby si sa stal jeho otrokom...

Či dokážeš zniesť svoju hanbu bez ponižovania iných. Či dokážeš urobiť chybu a priznať ťo. Či si schopný povedať "prepáč" a myslieť to vážne...

Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Mňa to nezaujíma. Len sa s tebou chcem stretnúť. Poznať tvoje srdce." 💛

J. Foster

"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní."

Antoine de Saint-Exupéry
Citadela

Abych se mohl setkat s Bohem, musím se setkat nejdříve sám se sebou. Předně musím být sám u sebe. A to normálně nejsem.

Neboť když se pozoruji, objevím, že se mé myšlenky potulují sem a tam, že jsem se svými myšlenkami všude možně, jen ne u sebe. Nemám žádný kontakt se sebou, mé myšlenky mě odvádějí ze mne ven a vedou mě někam jinam. Nemyslím já, nýbrž "ono to myslí" ve mně, myšlenky se osamostatňují, překrývají mé pravé "já".

Když já nejsem doma, nemůže mě ani Bůh zastihnout, kdyby chtěl ke mně přijít.

Slyšet sebe znamená slyšet svou pravou podstatu. Setkat se se sebou znamená naslouchat svým citům a potřebám, cítit to, co mnou hýbe. Vnímat sebe sama, dostat se do kontaktu se svými nejhlubšími potřebami je prvním krokem k tomu, abychom se v modlitbě setkali s Bohem...

Podle knihy Anselma Grüna: Modlitba jako setkání

Milost někdy zasáhne život takovým způsobem, až se celá bytost člověka rozhoří tak mocně, že ho naplní důvěra a naléhavá touhavhodit celou svou existenci do propasti Já.Můžete se přistihnout, jak říká:"Odstraň vše. Nic neštři. Odstraň veškerý klam z mého bytí."

Pak je vše odhozeno, včetně vlastního já, toho, kdo odhazuje.Nečekaně člověk získává pocit, že se zbavil obrovského břemene,
nalézá pocit úplnosti, míru a klidné radosti ve svém srdci. Nyní zůstává přirozené ticho a klid. A není to tak, že by zůstávalo nějaké "já", které tohle všechno obdrželo. Není nikdo, kdo by přijímal. V nitru svého bytí člověk chová tiché poznání:

Nejsem přijímajícím ani dávajícím.
Nejsem nikým.

A přesto se člověk slyší, jak říká: "Děkuji ti, Milovaný."

Mooji

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi