JAK SE CHOVAT K OSTATNĺM?
NEJSOU ŽÁDNĺ OSTATNĺ... <3

Ramana Mahariši

"Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Nemám záujem... Prosím, nehovor so mnou o "čistom vedomí", alebo "o živote v absolutne". Chcem vidieť ako sa správaš k svojmu partnerovi. K svojim deťom, rodičom, tvojmu vzácnemu telu...

Prosím, nedávaj mi prednášku o ilúzii oddeleného JA alebo o tom, ako si dosiahol blaženosť za 7 dní. Chcem cítiť skutočné teplo žiariace z tvojho srdca. Chcem vedieť, ako dobre vieš počúvať. Ako vnímaš informácie, ktoré nezodpovedajú tvojej vlastnej filozofii. Chcem vidieť, ako komunikuješ s ľuďmi, ktorí s tebou nesúhlasia...

Nehovor mi, že si prebudený a zbavený ega. Chcem ťa poznať mimo slov. Chcem vedieť, ako sa cítiš, keď ťa obklopuje nešťastie. Či sa dokážeš úplne ponoriť do bolesti a nepredstierať, že si nezraniteľný. Či dokážeš precítiť svoj hnev a neísť do násilia. Či si schopný naplno prežiť smútok bez toho, aby si sa stal jeho otrokom...

Či dokážeš zniesť svoju hanbu bez ponižovania iných. Či dokážeš urobiť chybu a priznať ťo. Či si schopný povedať "prepáč" a myslieť to vážne...

Nehovor so mnou o svojej duchovnosti kamarát. Mňa to nezaujíma. Len sa s tebou chcem stretnúť. Poznať tvoje srdce." 💛

J. Foster

"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní."

Antoine de Saint-Exupéry
Citadela

Abych se mohl setkat s Bohem, musím se setkat nejdříve sám se sebou. Předně musím být sám u sebe. A to normálně nejsem.

Neboť když se pozoruji, objevím, že se mé myšlenky potulují sem a tam, že jsem se svými myšlenkami všude možně, jen ne u sebe. Nemám žádný kontakt se sebou, mé myšlenky mě odvádějí ze mne ven a vedou mě někam jinam. Nemyslím já, nýbrž "ono to myslí" ve mně, myšlenky se osamostatňují, překrývají mé pravé "já".

Když já nejsem doma, nemůže mě ani Bůh zastihnout, kdyby chtěl ke mně přijít.

Snad se tomu dá říkat láska, ale láska, láska je nedostatečné vyjádření toho, co to je.
Protože to nelze popsat, je to prožitek pro který jsou všechna slova tak slabá.
Pro tento prožitek bys chtěla zemřít, protože nelze zažít nic krásnějšího, nic velkolepějšího, nic více objímajícího, nic rozkošnějšího, nic více ohromujícího..
Říkáš miluji, ale to jen

Milost někdy zasáhne život takovým způsobem, až se celá bytost člověka rozhoří tak mocně, že ho naplní důvěra a naléhavá touhavhodit celou svou existenci do propasti Já.Můžete se přistihnout, jak říká:"Odstraň vše. Nic neštři. Odstraň veškerý klam z mého bytí."

Pak je vše odhozeno, včetně vlastního já, toho, kdo odhazuje.Nečekaně člověk získává pocit, že se zbavil obrovského břemene,
nalézá pocit úplnosti, míru a klidné radosti ve svém srdci. Nyní zůstává přirozené ticho a klid. A není to tak, že by zůstávalo nějaké "já", které tohle všechno obdrželo. Není nikdo, kdo by přijímal. V nitru svého bytí člověk chová tiché poznání:

Nejsem přijímajícím ani dávajícím.
Nejsem nikým.

A přesto se člověk slyší, jak říká: "Děkuji ti, Milovaný."

Mooji

Pokud je "konání dobra" spojeno s jakoukoli myšlenkou a motivem, pak se o vyšší dobro nejedná. Laskavost se totiž jednoduše děje. Je to přirozený projev toho, co vychází ze srdce. Až budete opět zasahovat do přirozeného proudu života, jako záchranáři svých nejbližších, ale i světa, uvědomte si své myšlenky. Konáte tak na základě posuzování toho, že Vám nějaké chování připadá špatné, agresivní,

Na Zemi je vše jen tak krásné a okouzlující, nakolik sami dokážeme tu nádheru vnímat. Záleží jen na nás. Les, louky, oceán, jezera, řeky a potoky - to vše je v pohybu a zvučí radostí. Pohleďte na ten zázrak. Pociťte tu milost. Vnímejte tu harmonii, jež obnovuje život a navrací všemu půvab, dokonce i ve smrti, umírání a nemoci.

Láska je vše.

Láska je život a život potřebuje lásku a láska potřebuje žít.

Láska je jedinečný dar života a život je nejúžasnější dar lásky.  

     (Já v roce 1999, v 17letech)       

Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů. Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou,