Podělíme se společně o krásný sen - sen, který si zamilujete tak, že jej budete chtít mít navždy. V tomto snu jsme uprostřed krásného, teplého a slunečného dne. Slyšíme ptáky, vítr a říčku. Jdeme k říčce. Na břehu sedí v meditaci starý muž a my vidíme, že z jeho hlavy vyzařuje krásné pestrobarevné světlo.

Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz "Co ti chybí bratře?".

Nezajímá mě, jaké je tvé živobytí. Chci vědět, po čem toužíš a zda se odvážíš snít, abys naplnil touhy svého srdce.

Nemůže se přijít k ní přes nějakou organizaci, přes nějakou víru, přes nějaké dogma, kněze nebo rituál, ne přes nějaké filozofické znalosti nebo psychologickou techniku. Máme to najít přes zrcadlo vztahu, přes chápání obsahu vlastní mysli, přes pozorování a ne

I když o to usilujeme, nikdy se nezavděčíme všem. Přestože se snažíme chovat jak nejlépe dokážeme, vždy to na někoho udělá špatný dojem.

Příběh o hinduistickém bohu Shivovi a jeho ženě Parvathi:

Parvati je jednou zeptala svého manžela: "Proč mají lidé skon být tak nešťastní? Země je tak krásná, plná nádherných věcí a lidé se přeci dokáží z této krásy radovat." Shiva ji pozval, ať se s ním vydá na zem a sama se podívá.

V přestrojení sledovali starší manželský pár, který putoval z jedné vesnice do druhé. Muž jel na oslu a žena kráčela vedle něj. Když přijeli do první vesnice, slyšeli vesničany říkat, jak je muž sobecký, nevychovaný a jak hanebně se chová ke své ženě. On se veze, a jeho žena musí jít pěšky. Měl by se stydět.

Proto se před další vesnicí vyměnili. Žena jela na oslu a muž kráče vedle ní. Ale i tentokrát se nevyhnuli káravým pohledům a kritice. "Ta žena nemá žádnou úctu ke svému muži. Muž celý život usilovně pracoval, aby jim zajistil živobytí, a proto by měl jet na oslu on", pomlouvali je vesničané.

A tak před další vesnicí nasedli na osla oba a mysleli si, že tím situaci vyřešili. Vesničani byli udiveni, jak někdo může tak týrat zvíře. "Chudák osel, musí se s nimi vláčet a trmácet. Jsou to bezcitní lidé."

Před následující vesnicí oba sesedli a šli pěšky vedle osla. Ani tentokrát se vesničanům nezavděčili. Měli je za hlupáky, kteří mají zdravého a silného osla a místo aby na něj nasedli, jdou vedle něj pěšky.

Když opustili nebohé manžele, Shiva se zahleděl na Parvathi a řekl: "Tak vidíš, lidé se tak chtějí druhým tak zalíbit, zavděčit. A i když se budou snažit sebevíc, přesto to nepůjde."