Indigové děti

Indigo je barva asi jako má inkoust. V auře každého člověka se odráží jeho duchovní vědomí. Podle její základní barvy je tedy možné poznat, na jakém duchovním vývojovém stupni se kdo právě nachází. Indigová barva je známkou poměrně velmi vysokých duchovních bytostí. Například modrou indigovou barvu vyzařuje u každého člověka šestá čakra, tedy energetické centrum, kterému říkáme "třetí oko", sídlo naší intuice.

 

Indigo děti jsou vnitřně velmi silné, přesto navenek křehké a citlivé. Jsou nekonformní, vysoce talentované a někdy i metafyzicky obdarované. Jsou velmi vnímavé, schopné pojímat informace v několika rovinách. Bývají velmi moudré, většinou daleko za hranicí svého věku (pohled malých dětí působí velmi dospěle). Ne vždy však dokáží vyjádřit slovy to, co cítí. Mají malou potřebu spánku, neutuchající zvídavost a jsou v neustálém pohybu. To bývá někdy mylně považováno za hyperaktivitu a nesoustředěnost. Tyto děti pak bývají někdy zbytečně léčeny různými léky, přitom by stačil jiný přístup hlavně od rodičů a pedagogů.

Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše". Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči.

Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie).

Na první pohled se mohou chovat asociálně, i když jsou mezi sobě rovnými. Jestliže kolem sebe nemají nikoho podobného smýšlení, uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí. Ze společenského hlediska je pro ně školní docházka neobyčejně obtížnou záležitostí. Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Přicházejí na svět s vědomím královské důstojnosti a často tak jednají. Uvědomují si, že "jsou hodny toho, že mohou být zde", a jsou překvapeny, že druzí tento jejich pocit nesdílejí. Vědomí vlastní hodnoty není pro ně velkým problémem. Často říkají rodičům, "kdo a odkud jsou".

Potřebují ke svému životu velké množství lásky a pocitu bezpečí. Jedním z jejich zajímavých projevů jsou otázky, na které nezná nikdo odpověď. Jsou čestné, upřímné a nejde je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Mohou mít potíže s disciplínou a mocenskými autoritami, neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory, jako ony samotné. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu.

Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Chce to více lásky, trpělivosti a pochopení. Být odlišný není snadné, ale je to také poslání. Jako by nás upozorňovali, že máme zvolnit, zpomalit své životní tempo a věnovat se více duchovním věcem. Nepodléhat tolik stresu a napětí, které dnešní způsob života přináší. Indigové děti přicházejí pozvednout lidské vědomí (či sebe-uvědomění) na vyšší úroveň – od izolovanosti k celistvosti a propojenosti se vším, s celým světem. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.