Prší

Není zima, ale přesto mi kapky rychle dopadající na kůži nejsou příjemné. Běžím domů a usedám ke krbu. Plameny ohně působí poněkud malicherně ve srovnání s živlem, který právě venku ukazuje svoji sílu. Ve vzduchu se vznáší podivné napětí, jako by spolu oheň a voda bojovali. Ve chvíli, kdy teplo prostoupí celým mým tělem a osuší poslední mokré kapky, ucítím zvláštní klid. Musím se pousmát. Ne, žádný boj. To pouze jedno přechází v druhé, aby se tak vzájemně doplnilo.

/2010/