Oko nad Prahou

Dokument o architektovi Janu Kaplickém režírovala Olga Špátová. Byl vytvořen z materiálu, který Kaplického sleduje od roku 2007, kdy se se svým projektem zůčastnil mezinárodní soutěže o budoucí podobu Národní knihovny v Praze. Ukazuje ho v okamžicích radosti nad výhrou v této soutěži, přibližuje jeho tvorbu a následně zachycuje nesnadnou cestu obhajoby svého výtvoru.

Snímek Oko nad Prahou se totiž z počáteční euforie postupně přesouvá do politické oblasti a poukazuje na neférovost celého jednání. Diskuze odborníků, veřejnosi a především politiků, kteří často napadají regulérnost oficiální soutěže, vyznívají často poněkud směšně. Snímek se snaží pokázat na absurdní způsoby, jakými jsou prezentovány osobní pochyby některých lidí o vhodnosti této stavby. Rozhovory s osobami, které se snaží do celé věci zasahovat a ukázky televizních zpráv, které by sami o sobě byly velmi nudné, jsou doplněny reakcemi samotného architekta.

Kromě příběhu Národní knihovny v sobě film nese i osobní příběh Jana Kaplického a jeho nejbližších. Tyto dva se pak vzájemně prolínají. Z intimní blízkosti tedy sledujeme Kaplického pocity a brzy můžeme nabýt dojmu, že jsme součástí jeho rodiny. Mohlo by se zdát, že je tak učiněno cíleně, protože pohnutý konec architektova života skutečně hraje na city. Pro mě je to tak ovšem v pořádku. Příběh Národní knihovny za sebou totiž skutečně skrývá konkrétního člověka a tento dokument měl být od počátku především o něm a jeho vizi.