Jak nás klame mozek

Pro začátek si dáme trochu vína.

A hned to s námi jde z kopce. Nebo do kopce?

Máme pocit, že bychom se na rovném chodníku mohli propadnout do hlubiny.

Dělá nám problémy počítat.

A začíná se točit i to, co se vlastně vůbec nehýbe.

Nevěříme vlastním očím, proto přibližujeme a oddalujeme hlavu k  a od monitoru a přitom upřeně pozorujeme tečku uprostřed, v naději, že nás stabilizuje. Navzdory tomu se však hruhy točí.

Tak teď už se hýbe skutečně všechno.

Zdá se nám, že je to úplně nakřivo, ač jsou vlastně všechny úhlopříčné čáry rovnoběžné.

Všechny horizontální i vertikální čáry jsou také rovnoběžné a nejsou nijak křivé, ač si to myslíme 

Teď už se nám před očima začínají dělat i tečky, tak to je vážně moc.

Celá čára má prý stejnou barvu. Jsme zmatení.

Takže se konečně uklidníme a podíváme se na hezký obrázek.

Asi bychom však měli vědět, že dle výzkumu děti nedokáží identifikovat intimní pár, protože nemají v paměti podobné scenáře.

Děti vidí devět delfínů.

V tušení možného velmi silného zážitku se ještě zkusíme soustředit:

        1) najdeme čtyři drobné body ve středu a 30 sekund se na ně upřeně díváme
        2) potom se podíváme na stěnu před námi
        3) objeví se jasná skvrna
        4) zamrkáme párkrát a uvidíme osobu
        5) koho vidíme?