Já
Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.
Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.
Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.
A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
/Thákur/
 |
Výrobky netestovamé na zvířatech
Ano, pokusy na zvířatech jsou hrozné, to víme. Ale děláme něco pro to, aby se nestávaly? Denně používáme výrobky, které byly vytvořeny na základě neuvěřitelně krutého zacházení s živými bytostmi. Mnozí vědečtí pracovníci postupně připouštějí, že výsledky pokusů na zvířatech za účelem jejich aplikace na člověka jsou zavádějící, často končí ve slepé uličce a konečně, což je na pováženou, mohou vést k mylným závěrům s fatálními důsledky - 90 až 95 % testovaných produktů, které se na zvířatech ukázaly jako účinné a bezpečné, se při klinickém testování na lidech projevilo jako látky neúčinné či dokonce nebezpečné.
www.netestovanonazviratech.cz/seznam-znacek-s-hcs-hhps-dostupnych-v-cr/
Od 11. března 2009 je zakázáno testovat kosmetické složky na zvířatech a je zakázána také převážná vetšina kosmetických testů na zvířatech v EU (pozor: firmy, které už mají otestováno, tyto výrobky samozřejmě nadále produkují). Povoleny jsou už "jen" tři kosmetické toxicity prováděné na zvířatech, ale i tyhle poslední tři kosmetické testy vejdou v zákaz 11. března 2013, bez ohledu na to jestli budou existovat alternativní metody.
Alternativní metodou jsou například experimenty prováděné na buněčných, resp. tkáňových kulturách získaných od profesionálně a bezbolestně usmrcených zvířat. Zvíře je sice ušetřeno útrap, často velmi drastických, ale jeho buněčné či tkáňové kultury nelze, jak si představují zastánci této metody, použít v experimentech, jejichž výsledky by se daly bez rizika aplikovat na člověka.
Další alternativou je tak zvaný "3R-Koncept" - metoda tří R: Refine, Reduce, Replace, tedy zjemnit, zmenšit, nahradit. Podle mého názoru se jedná o jakousi pseudoalternativní metodu, neboť pokusy na živých zvířatech se nadále provádějí, jsou však modifikované. Zastánci uvedené metody pracují se zvířecími buněčnými kulturami, ale vyhodnocují a srovnávají je s výsledky pokusů na zvířatech. Jde zřejmě o vytváření "referenčních center" za účelem disponování porovnávacími výchozími údaji. Tento zvláštní způsob je akceptován a propagován vysokými školami a úřady často finančně podporován.
Pouze v případě, že výzkumníci v humánní medicíně budou pracovat výlučně na lidském biomateriálu (lidských buněčných či tkáňových kulturách), vyhnou se riziku vyplývajícímu z druhové odlišnosti, a mají tedy zaručenou věrohodnost výsledků z provedeného experimentu. Biomateriál z různých lidských tkání je snadno dostupný při operacích v nemocnicích či na klinikách. Odběr a vyšetřování vzorků rozličných lidských tkání je odedávna prováděn každodenně, například z diagnostických důvodů. Z hlediska vědeckého je uvedená alternativa správná, výsledky jsou hodnověrné. Otázkou zůstává, má-li tato varianta univerzální použití.
