Tatáž řeka života, která prýští mými žilami dnem a nocí, plyne světem a tančí v rytmickém tepu.
Tentýž život kolébá příliv a odliv v oceánu, kolébce zrození a smrti.
Cítím své údy, jak velebí tento vesmírný život.
A jsem naplněn hrdostí, neboť má krev tančí za velkého tlukotu života a věků.
/Thákur/
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
"Náš největší strach není to, že jsme nedokonalí. Náš největší strach je to, že jsme mocnější, nežli můžeme odhadnout. Je to naše světlo, ne temnota, co nás nejvíce děsí. Ptáme se sami sebe, zda můžeme být skvělí, nádherní, talentovaní a báječní. Vlastně, jak byste takoví nemohli být? Jste boží děti. To, že si hrajete na to, že jste malí, světu neposlouží. Na tom, když se ponižujete a ostatní se okolo vás ostatní cítí nejistě, není nic osvíceného. My všichni máme zářit, tak jako září děti. Narodili jsme se, abychom manifestovali boží slávu, která je v nás. Není pouze v někom, je v každém. Když necháme svítit naše vlastní světlo, dáváme nevědomky ostatním lidem svolení k tomu, aby dělali totéž. Když se osvobodíme od našeho vlastního strachu, naše přítomnost automaticky osvobodí ostatní."
Marianne Williamson