Odevzdej se

Potřeba být neustále něčím zaměstnaný je traumatická reakce a na strachu založené rozptýlení od toho, co bys byl nucen vnímat a cítit, kdybys zpomalil...

"Chci, abys šel až na dno své bolesti, lásko moje. Nechej svůj žal rozbít tě na kusy. Věz, že může rozbít jen tvé iluze a očekávání, nemůže zlomit tebe. Ponoř se do svého zlomeného srdce. Prodýchej svou nejděsivější samotu. V budoucnu budeš stíhán vším, čeho se nyní nechceš dotknout.

Neměj strach. Jsem tady. Dýchám za tebe, když ty sám nemůžeš. Dávám ti vůli pokračovat, když ty sám nemůžeš žádnou nalézt. Pomáhám ti unést nesnesitelné, strávit nestravitelné. Jsem na samém dně tvé bolesti, přítomný v propasti tvého zoufalství. Já jsem tvůj nezlomný duch, tvé bezčasé Já.

Pokud máš strach ze svého vlastního zániku, pak zmiz nyní! Když se otevře země, aby tě spolkla, pokud tě do sebe vtahuje prázdnota, skoč do ní dobrovolně! Odevzdej se a odevzdej i odevzdání a jen klesej. Chytím tě nebo budeš zachycen svou nejhlubší moudrostí. Ať tak či onak, tvá bolest nezabije tebe, bude jen odstraněno vše, co je falešné. Vynoříš se otřesený, ano, zranitelný, ano, ale nový a moudřejší, a více skutečný. Věz, že jsem tady s tebou... až do konce časů."

Jeff Foster