Rumunsko bez cenzury - psí peklo

Zdroj: www.facebook.com/tereza.t.perinova/media_set

Již delší dobu jsem zamýšlela napsat článek na téma Rumunsko a situace tamních pejsků. Dlouho jsem nenacházela dostatek odvahy a kuráže, abych si sedla, přemítala a vzpomínala na to, co jsem viděla, slyšela a četla. Dnes ten den konečně nadešel. Ptáte se proč? Protože dnes, 21. března 2014 ve 21. století, jsem viděla něco naprosto nepředstavitelného. Sdružení působící v Rumunsku ukázalo video, jak policie spolu s "dog hunters" (lovci psů) na nařízení ASPA vtrhli do útulku, kde byli připraveni psi k adopci, a všechny je odvlekli. Všech 90 psů! Očkovaných, čipovaných a čekajících na domov. Je jasné, jak psi skončí, a bláhové domnívat se, že právě injekce ukončí jejich celoživotní trápení. Naštěstí díky zveřejněným dokumentům a nátlaku veřejnosti se psi začínají pomalu navracet. Jsou už ale bohužel zprávy, že ne všichni se vrátí, neboť několik z pejsků již není mezi živými.

Život v nevědomosti je skutečně blažený. I můj takový byl, dokud jsem se i s jinými lidmi nedoslechla o Buzau, rumunském útulku v horách, kde se zimou lidé odejdou a psy nechají svému osudu - tedy pojít hlady, žízní a zimou. Snad pár vyvoleným je umožněna smrtící injekce. Byl to rok 2013, někdy v listopadu, když jsem se dovtípila, že je něco shnilého ve státě Rumunském. Bylo - a ještě jsem ani zdaleka netušila, jak moc.

V září roku 2013 bylo schváleno utrácení psů po 14 dnech v útulcích. Člověk by se nad tím příliš nepohoršoval, kdyby nezjistil, že utrácení není jako u nás-injekcí, nýbrž lopatou, krumpáčem, hladem a zimou. Ano, čtete správně. Toto je "rumunská eutanázie". Lidé z celého světa se začali pohoršovat nad těmito praktikami a lhostejností rumunské vlády. Jaká však byla odpověď rumunské strany? Rumunská vláda zavřela své dveře před delegací z evropského parlamentu, která se tam vypravila na základě množství stížností a podnětů od lidí. Jednání o otázce toulavých psů bylo bez důvodu zrušeno a zástupcům Welfare bylo stroze řečeno, že k setkání nedojde.

Situace v Rumunsku je skutečně alarmující. Jen v Bukurešti žije (žilo před masakrem) přes 65 000 psů! Ano, v jednom městě běhají smečky po ulicích, vrhají se na popelnice a zbytky jídla, chodí k dětským hřištím a je nespočet případů napadení psem. Položme si však otázku, proč tomu tak je. Rumunsko dostává od EU dotace na řešení situace se psy, v jiných členských státech EU (ano, Rumunsko je člen EU) takový stav není. Existuje bezpočet organizací, které se snaží v této zemi dělat osvětu a pomáhat; peníze na to stát dostává. Otázkou tedy je, co je špatně. Odpověď je zcela jednoduchá: v Rumunsku je pes "krysa z kanálu". Není efektivní do něj investovat za sterilizaci a péči, není efektivní dělat osvětu u obyvatel. Efektivní je se co nejrychleji a nejlevněji těchto "rumunských krys" zbavit. Nejčastěji se psi střílejí (má-li pes štěstí, trefí se střelec na první pokus), ubíjejí, přejíždějí, pálí, atd. Efektivní je si finance rozdělit do obcí a dát je na lidi nebo do kapes vyšších úředníků. Ano, toto je efektivní, úsporné a ještě výdělečné.

V Praze byly pořádány hned tři protesty proti vybíjení psů: 24. září a 1.11 v Nerudově ulici a 30. listopadu na Jungmannově náměstí. Moje otázka zní: Proč média nezveřejňují tyto informace ? Proč se vlastně někdo táhne v nečase s tabulemi a transparenty vyjádřit s něčím nesouhlas? Že je tedy něco asi v nepořádku, když se sejde tolik lidí? Ne, většinu médií zajímají jen sólokapry jako zamoření vztekliny z dovezených psů (očkovaných, kastrovaných, odčervených, zkontrolovaných veterinářem a se všemi dalšími zákonnými náležitostmi jako například karanténa). Proč média nevyužijí své "moci" a neukáží, proč vlastně někoho napadne sem vůbec psa dovést ze zahraničí, když české útulky jsou plné a sami máme spoustu bezprizorních zvířat bez domovů? Protože to není lukrativní téma, protože z Rumunska se sem dováží spousta levných věcí a protože kvůli "nějakým čoklům" si nebude nikdo dělat zle.

Proč se nemluví o tom, že české útulky a azyly jsou skutečně plné, ale jsou i zařízení (byť menšina), kde nemají kočky a psy kastrované. Člověk se tedy nemůže divit, že se stane nějaké to nechtěné připuštění. A to bohužel dosti často. Proč většina lidí neví, že jsou instituce, které odmítají inzerci? Že jsou lidé, kteří jim nabízeli pomoc s inzerováním pejsků, ale oni je odmítli. Proč? Protože a jednoduše každý pes znamená nějaký peníz. Že se dokonce vyskytly takové případy, kdy si vyloženě instituce nepřála žádnou pomoc a přitom její svěřenci trávili v kotci třeba 6 let života. Normální člověk nemá šanci se o takovém pejskovi dozvědět pokud ho nenajde na inzertních plochách (Home4pets, Facebook...). Proč se nemluví o tomto? Mohu jen děkovat bohu, že takovýchto ,,azylů" je skutečně menšina a naprostá většina inzeruje jak může, pomáhá kde se dá a dělá vše proto, aby jejich svěřenci našli ty nejlepší domovy. Ale nemění to nic na faktu, že skutečně ty špatné jsou a vždy se najde bláhový člověk co jim v dobré víře zašle nějaké peníze. Dokonce jsem zaznamenala i azyl, který si psy adoptuje a vydává je za své svěřence a pořádá na ně aukce a vybírá příspěvky.Také jednoho psa vydával za dva.Totiž svojí soukromou fenku, vydával azyl za fenku nalezenou, ale dle fotek bylo jasné, že je to jeden a ten samý pes. Největším šokem pak byl transparentní účet, kde byli samé výběry z bankomatu bez nějakých faktur, nákupy v obchodech, splátka hypotéky a podobně. A vlastně žádní psi k adopci nebyli, protože tam byli na dožití..a to i mladí jedinci...

V roce 2013 začalo opět po nějaké době masové vybíjení psů na ulicích. Byla spuštěna typická davová hysterie, kdy lidé vzali, co měli po ruce, a vyšly si "problém" řešit po svém. Za všechny případy lze uvést pejska, kterému byla useknuta horní část čelisti a jako zázrakem přežil. Naštěstí se ho ujal jeden z tamních spolků a pejsek nyní, byť s trvalým poškozením, kdy má jen jednu část tlamy, byl adoptován do ciziny a žije v milující rodině. Celou tuto akci spustil v Bukurešti moment, když jedna babička oznámila, že její vnuk byl v parku napaden toulavými psy a zabit, zatímco ona musela přihlížet, i když se ho snažila zachránit. V tu ránu se toho chytla rumunská média a z lidí se stalo stádo ovcí. Později však bylo podle kamerových záznamů z parku dokázáno, že chlapec běhal dvě hodiny sám a byl odveden neznámým mužem. Pitva chlapce potvrdila, že byl znásilněn, zabit a jeho tělo bylo napadeno psy až posmrtně. Kde byla babička celé dvě hodiny? Je ovšem pochopitelné, že vnukovu smrt na někoho svalit musela, protože to bylo a jistě stále je příliš bolestné. Ovšem ačkoliv vyšly najevo tyto skutečnosti, bylo již pozdě.

Jaké zvěrstva se tam děla je těžko psát. Budu tedy mluvit o faktech, která byla doložena dokumentací. Prvním, pro mě naprosto nepochopitelným, případem bylo, když lidé přišli do jednoho útulku, že si chtějí adoptovat psa a zachránit ho tak před smrtí, protože na další dny byla ohlášena "čistka" a tato informace se dostala ven. Útulek nikoho dovnitř nepustil a žádného psa nevydal. Proč? Dle doložených fotek již byli psi dávno mrtví, vhozeni do pytlů, a takto se jejich těla povalovala venku. Dále byl zaznamenán případ, kdy se policista pokoušel zabavit psa, kterého měla paní na vodítku (na hlavu psa byla někde vydávána odměna). Paní se nedala a psa ubránila; po zveřejnění této události se začali ozývat další pejskaři z Bukurešti i jiných měst s podobným zážitkem. Jak by asi pejsek skončil? Psi byli zabavováni bezdomovcům, a to i těm, kteří se o svého psa viditelně starali a kdy dokonce někteří psi měli i řádné očkování. Jak zabavení psi skončili?.. Mnoho psů z ulic bylo nalezeno upálených, ubitých, oběšených a podobnými nehumánními a krutými praktikami zlikvidovaných. Oběšení psi vyseli na zdech, mrtvá těla bývala pohazována do kontejnerů, koutů ulic nebo třeba na skládky.

Když rumunská vláda tvrdí, jak je situace neřešitelná, vyvstává otázka, jak úspěchu dosahuje několik obcí, které se o psy starají. Mají dobré útulky, psy kastrují (jak to navrhuje a provádí německá organizace Vier pfoten) a nemají žádné toulavé psy. Jejich situace je podobná jako v Praze nebo Brně. Jak je možné, že jim to jde? Jednoduše: Peníze na psy používají skutečně na psy. Několik těchto obcí také odmítlo zákon, který posvětil 25. září 2013 Ústavní soud o utrácení psů po lhůtě 2 týdnů. Pozoruhodné, že?

Ze své cesty si pamatuji naprosto všechno. Každého psa i kočku. Pamatuji si, jak i po masakrech byly ulice plné toulavých psů. Jak před hotelem v Ploesti mezi auty probíhala smečka a dva psi z ní byli zraněni. Jeden neměl nohu a druhý kulhal. Jak se ani jeden člověk po nich neohlédl. Jak jsme jeli a zastavili u jakého si objektu, kde byla další smečka psů. Byli plaší, takže utekli; zůstal stát jen jeden a při pohledu na nás se klepal hrůzou. Černý vyzáblý pes se strachem v očích sebral všechen zbytek své odvahy a vyloženě žadonil o pomoc. Dostal jméno Spike a byl dovezen do útulku, který psům pomáhá a skutečně se o své svěřence stará. Dobře si pamatuji také na psa, který seděl u pumpy a koukal na silnici. Možná přemýšlel, zda má vběhnout pod auto a ukončit tak svá muka - kdo ví... Jak zaměstnanci kolem psa chodili a dva chlapi si u něj vesele klábosili, jako by tam ani nebyl. Jak jsme Zampiho (tak jsme ho pojmenovali) pracně lovili a odváželi personálu toho samého útulku kam jel i Spike. Najít totiž zařízení, kde se o psy starají jak mají je v Rumunsku skutečně heroický výkon. Jak jsme zjistili, že Zampi má probodnuté obě přední nohy (pravděpodobně nějakou tyčí). Vzpomínám si na okamžiky, kdy jsme u silnic viděli přejeté psy a štěňata a auta je rozjížděla a projížděla dál. Jak jsme našli v křoví několik skoro slepých štěňat s jejich matkou a s ještě jinými toulavými psi v okolí, štěňata čekala vyloženě na smrt (další den začalo totiž sněžit a mrznout). I ta se odvezla slečně z útulku, která nám již celá zoufalá z našeho konání jasně vysvětlovala, že není možné k nim dát každého psa, protože nemají místo ani finance. Ale co byste dělali vy? Dokázali byste od nich odjet s vědomím, že zemřou a zrovna právě vy jste jim mohli pomoct? Otočili byste se k nim zády? K těm nevinným miminkům, která měla tu smůlu, že se narodila ve špatné zemi?

Jasně si pamatuji každého psa, kterého jsme minuli. Každé odumření části zdravého rozumu a duše. I tu smečku maminky s odrostlejšími miminky, která byla tak začervená, že bylo jasné, že zemřou. Vzpomínám si, jak jsme o tom mluvily, jestli by nebylo možné do granulí přidávat antihelmintika (léky na odčervení) a alespoň tak poskytnout jakousi pomoc. Zkusit zachránit ta štěňata, která červi sežerou zaživa. Tehdy jsem si uvědomila skutečnou podstatu bezmoci. Z reakce slečny jsem vše pochopila a propadla chvilkové beznaději. Člověka napadá, jak je možné, že takový stát je člen EU, která ho ještě dotuje. Jak je možné, že ve světě internetu a televize se o těchto věcech prakticky nemluví. Tehdy jsem si uvědomila, že aby se někdo dostal do pekla, nemusí zemřít - stačí jet do Rumunska. A jak vlastně reagovala? Začala se usmívat, lehce a trpce. A přesně v okamžicích jako je tento prozřete. Jak může člověk, který má rád zvířata a zachraňuje je, takhle reagovat? Odpověď je prostá. V Rumunsku psi umírají v útulcích; nejsou prostředky na léky, vakcíny a péči. Většina útulků, pokud dostane něco pro psy, to prodá a peníze si rozdělí vedení se zaměstnanci. Jsou útulky (a to většina), kde psi prostě zahynou hlady, protože injekce je drahá. Psi umírají tam a my je chceme odčervovat po ulicích. Tehdy mi i sdělila, že jsou to asi tři dny, kdy bylo v Bukurešti postříleno přes 30 psů.... Ano, toto je Rumunsko a jeho eutanázie.

Jedno takové "utrácení" proběhlo v útulku Craiova 4. února 2014, kde šikovný fotograf vyfotografoval kotec plný krve. Dalším šokem byla Funduela, soukromý útulek, kam vstoupili záchranáři a objevili bez nadsázky jednu z devíti bran pekelných. Majitelky tohoto útulku -matka s dcerou - všechny peníze, které jim lidé ve své dobré vůli poslali na psy, prostě nevyužily jak měly. Psi byli nemocní, v kotcích bylo mnoho mrtvých těl. Psi spali na paletách mezi výkaly. Hladoví, začervení, vyděšení a hnijící zaživa. Pokud takto vypadá soukromý útulek, dokážete si pak představit ty státní? Do obnovy Funduely se zapojilo i mnoho Čechů, kteří posílali anglickému sdružení Bagdat Ozarslan peníze. Každý den byly zveřejňovány pokroky a události, které se daný den staly. Na fotkách byla vidět beznaděj lidí a jejich snaha o nápravu. Přirovnala bych to k bojům s větrnými mlýny. Co je smutné je fakt, že takových útulků jsou mraky a vláda s tím nic nedělá. Apeluji na všechny, kteří by chtěli pomoct rumunským psům finančně: NIKDY neposílejte peníze útulkům! Najděte si ověřený spolek a peníze pošlete tam spolu s vysvětlením, na jaké účely mají být použity. Běžně se zveřejňují faktury a každý dárce ví, že si z jeho peněz někdo nejel třeba na dovolenou k moři, zatímco psi, kterým měly finance pomoci, umírají. Takových případů bychom mohli uvést bezpočet.

Jistě někteří z Vás postřehli, že z Rumunska našlo domov v ČR i několik pejsků a strhla se kolem toho obrovská diskuze. Proč se tolik nediskutuje o tom, že se psi z ČR vyvážejí? Že jsme velmoc nelegálních množíren a můžeme se "pyšnit" jedním z předních míst ve vývozu nemocných štěňat do zahraničí, kde jsou prodávána (tedy ta, která transport přežijí). Dovoz psů není, nebyl a nebude řešením. Ale kdo má právo říci: Ne, ty ses narodil jinde, tobě nepomůžeme! Čechy Čechům! Lidé se stěhovat za lepším životem mohou, ale zvířata ne? Tomu říkám ryzí podstata pokrytectví. Řešením by byl dohled nad financemi, které do Rumunska na psy proudí, stížnosti lidí do parlamentu apod. Ale jak, když o tom většina obyčejných lidí vlastně ani neví, protože média nic podobného nezveřejňují? Schválně jsem se ptala v okolí svého působiště pejskařů, kteří třeba nemají FB nebo mají,ale jen na kontakt s lidmi a těmto věcmi se nezabývají. Z 39 lidí věděl jen jeden co se děje v Rumunsku a to ještě z mnou sdílených příspěvků. Jak je to proboha možné?.. Není přeci možné, aby se členský stát Evropské unie choval jako země třetího světa a nikdo s tím nic nedělal.

Jeden člověk mnoho nezmění, ale dav lidí již ano. Ptám se tedy, jak je možné, že Rumunsku tyto genocidy procházejí? Jak je možné, že normální člověk ani neví, že se něco takového děje? Jaká cesta na pomoc těmto chudákům je vlastně ta správná a nejefektivnější? Kdo z nás si může s klidným svědomím lehnout s tím, že dělá vše, co je v jeho silách? A co vlastně dělá člověka člověkem?...