Média

Dle Andrewa Hanellyho zde kdysi byla tzv. Teorie kouzelné střely. Komunikace s posluchači měla fungovat tak, že natáhnete kohoutek, zamíříte a vystřelíte svoji zprávu. Každý, kdo zprávu obdrží, si ji bude vysvětlovat přibližně stejně. Zjistilo se však, že to tak nefunguje. Všichni totiž viděli stejnou zprávu, ale vykládali si jí různě. Ukázalo se tedy, že nemůžete přinutit lidi, aby si mysleli, co chcete. Přišlo se ale na to, že je možné lidem přednést to, o čem zrovna přemýšlí. Myšlení populace se jaksi orámovalo a média mohla lidi v určité míře kontrolovat. Po čase (a také díky novým technologiím) si ale příjemci zpráv začali vytvářet své vlastní rámce a šířili je dál. Prostředí médií začalo být přeplněné. Byly slyšet stále nové a nové hlasy a bylo těžké nějak vyniknout. Lidé byli ke zprávám lhostejní a zárověň vytvářeli své vlastní. Mezi původním odesílatelem a konečným příjemcem byla stále větší a větší vzdálenost. Někdy se zdálo, že spolu nemají nic společného. Poté, co byla zpráva proseta a přefiltrována, neměla s tou původní společného téměř nic. Ukázalo se, že Teorie kouzelné střely se stala mýtem. Lidé se stali médii. Nebyli už jen pouhými konzumenty médií, ale organizovali je, veřejně je hodnotili a měnili témata konverzací. Teď tu máme populaci lidí, kteří si sami rámují obsah zpráv. Otázkou je, jak to dělají a čemu se nyní dá věřit.