Michael Jackson, Thomas Mesereau - rozhovory

 Rozhovory týkající se kiwi.pise.cz/125951-obvineni-ii.html

Rozhovor s Michaelem Jacksonem z roku 2003

Ed: Jaká je tvoje reakce na obvinění, které proti tobě vznesl oblastní prokurátor Santa Barbary - že jsi obtěžoval toho chlapce?
Michael: Není to pravda. Raději bych si podřezal zápěstí, než bych ublížil dítěti. Byl jsem potupen. Tohle bych nikdy nebyl schopen udělat.

Ed: Znáš to dítě?
Michael: Ano.

Ed: Jaký jsi měl s tím chlapcem vztah?

Michael: Pomohl jsem mnoha dětem, nemocným leukémií, rakovinou ... je to jeden z mnoha.

Ed: Takže, když se stavil na návštěvu, co dělal? Co jsi dělal ty?
Michael: Když jsem ho poprvé viděl, byl bílý jako sníh a bez vlasů z chemoterapie, vypadal vychrtlý, bez řas a obočí. A byl tak slabý - z jednoho pokoje do druhého jste ho museli přenášet nebo převážet na vozíku. Snažil jsem se mu dát dětství, život, protože jsem se cítil špatně. Já tu šanci neměl, víte? Věděl jsem jaké to je - ne být nemocný - ale nemoci si užít dětství. Takže takovým dětem rozumím, cítím s nimi.
Michael řekl, že pomáhal chlapce uzdravit, bral ho na svá oblíbená místa v Neverlandu.
Michael: Nikdy nelezl na stromy. Vzal jsem ho ke svému oblíbenému stromu a pomohl mu na něj vylézt. Řekl jsem mu - je to část tvého dětství, musíš tam vylézt. Když jsme vylezli nahoru a dívali se dolů do větví, bylo to magické. Jemu se to líbilo. Chtěl jsem, aby měl život, protože lidé mu řekli, že zemře. Jeho rodiče připravovali pohřeb, tak špatné to bylo. Já se snažil změnit jeho mentalitu.

Ed: Co jsi cítil, když tě přivezli na policii, v poutech, vzali tvé otisky, fotku, která obletěla svět?
Michael: Chtěli mě znevážit, vzít mi moji hrdost. Ale já přešel celý ten systém s nimi a nakonec jsem chtěl ukázat světu, že je vše v pořádku, i když jsem byl hluboce raněný.

Ed: Co se stalo, když tě zatkli? Co ti dělali?
Michael: Měli mi vzít otisky, tak jako každému jinému. Zacházeli se mnou velmi tvrdě. Moje rameno je vykloubené, doslova. Velmi mě to bolí.

Ed: To pro to, co se stalo na policii?
Michael: Ano. Na policii. A to, co mi udělali ... když se podíváte na moje ruce, pochopíte to. Jsou nateklé a plné modřin. Ale to nechci říkat. Však to uvidíte.

Ed: Jak to dělali?
Michael: Zapli mi pouta do takové pozice, o které věděli, že to bude bolet, a ovlivní to záda. Potom jsem se zeptal, jestli můžu na záchod. Řekli, jasně, je to za rohem. Jak se za mnou ale zavřely dveře, zamkli mě tam na 45 minut. Strašně to tam páchlo. Pak jeden policista přišel k okýnku a řekl něco jako - jak se ti líbí ten zápach? Je to fajn? Odpověděl jsem jen - v pořádku. Prostě jsem si tam sedl a čekal.

Ed: 45 minut?
Michael: Ano, nějak tak. Vždycky přišel nějaký jiný policista a řekl, že mě hned pustí. Ale nikdo nepřišel dalších 10 minut. Pak dalších 10 minut... a tak to šlo dál. Asi to pro ně byla zábava.

Ed: Jak ses cítil, když vpadli to Neverlandu? Co hledali? Co si odnesli?
Michael: Můj pokoj je kompletně v troskách. Moji zaměstnanci mi říkali - Michaeli nechoď do svého pokoje. Plakali v telefonu. K mému pokoji vedou schody. Nechoď ani po těch schodech, říkali. 80 policistů v jednom pokoji - otevírali matrace noži, všechno přeházeli, prostě všechno, co nešlo otevřít, rozřezali.

Ed: Vzali něco z Neverlandu?
Michael: Nevím, co vzali. Nedali mi seznam.

Ed: Ale ty říkáš, že ti zničili majetek.
Michael: Ano. Všichni, kdo pro mě pracují, museli vyjít před dům, pak se tam zamkli a začali řádit. Šli i do mé osobní kanceláře, do míst, kde neměli povolení. Můj pokoj je v troskách a já to nechci viděl. Nejsem na to připravený.

Ed: Takže ses tam nevrátil?
Michael: Byl jsem v Neverlandu, ale ne ve svém pokoji. Už tam nemůžu žít. Teď je to dům, ne domov. Budu tam jen návštěvník, protože mě to strašně bolí. Musím odtamtud brzy odejít. Necítím se dobře.
Michael mluvil o tom, že celá tato kauza je o penězích.
Michael: Je to o chamtivosti. Jsem přece Michael Jackson! Podívejte, co tady máme! Toho musíme využít!

Ed: Pomohl jsi mu s rakovinou. Proč by si teď něco takového vymýšlel?
Michael: Rodiče mají nad svými dětmi velkou moc. Děti cítí, že musí udělat to, co jim káží rodiče. Láska pro peníze je celé to zlo. A tohle je ale hodné dítě. Vidět ho, jak se takhle proměnil.. tohle není on. Ne.

Ed: Takže ty si myslíš, že to nepochází od něj?
Michael: Ne. Od něj ne. Znám ho.
Michael řekl, že by nikdy tento případ neurovnal penězi.

Ed: Líbil se ti ten anglický dokument odvysílaný v únoru?
Michael: Ne, vůbec ne.

Ed: Cituju tě - řekl jsi - co je špatného na tom, sdílet s někým postel? Stále si myslíš to samé?
Michael: Ano, jistě. Proč ne? Když jsi pedofil, Jack Rozparovač nebo vrah, pak to není dobrý nápad. Ale to já nejsem. Takhle jsem byl vychován. A - já nespal s tím dítětem v posteli. A i kdyby, je to v pořádku. Spal jsem na zemi a jeho nechal spát v mojí posteli.

Ed: Jsi taky rodič, nechal by jsi spát děti v posteli někoho, kdo nepatří do rodiny?
Michael: Jistě, kdybych tu osobu znal a věřil jí. Tohle se stávalo často, když jsem byl malý.

Ed: Nechal by jsi dítě spát u někoho, kdo má pověst jako ty? Dovolil bys to?
Michael: Hmm, kdybych ho znal osobně. Vím, co dokáže nadělat tisk, jak přetransformují pravdu. Ale ano, jistě. Neměl bych s tím problém.

Ed: Uvědomuješ si, jak to působí na lidi? Rozumíš tomu?
Michael: Co si mám uvědomovat? Lidi v tomhle myslí jen na sex. Já takhle nemyslím. Když vidím dítě, vidím v jejich tvářích Boha, proto je mám tak rád.

Ed: Takže si myslíš, že když muž v tvém věku 45 let sdílí ložnici s dítětem, vše je v pořádku.
Michael: Jistě, v pořádku. Když nejde o sex, pokud ano, pak je to špatně.

Ed: Já ale neznám nikoho v tvém věku, kdo sdílí ložnici s dětmi.
Michael: Ale co je špatného na tom, když někdo spí v tvé posteli? Neřekl jsem, že jsem v té posteli spal taky. I kdybych tam spal, bylo by to v pořádku. Nejsem tam proto, abych se pokoušel o něco sexuálního. Tohle opravdu nejsem já. Tohle bych neudělal, je mi líto, ale tohle je někdo jiný.

Ed: Co to udělalo s tvojí kariérou? Jak tě to ovlivnilo?
Michael: S moji kariérou? Moje album je ve světě na prvních příčkách, kromě Ameriky, protože... ne, nechci říkat příliš mnoho.

Ed: V USA ale na první příčce není?
Michael: Jde o tajnou dohodu, jsem z toho už unavený.

Ed: Michaeli, co bys řekl svým fanouškům, kteří tě tak podporují. Dnes většina z nich má mnoho otázek. Co bys jim vzkázal?
Michael: Řekl bych jim, že je moc miluji. Naučili se mě znát z dálky. Ale pokud mě opravdu chcete pochopit, je tady píseň, kterou jsem napsal - je to moje nejupřímnější písnička, jmenuje se Childhood. Děkuji vám za podporu. Miluji vás z celého srdce. Věřte, že to nepovažuji za samozřejmé, nic z toho. Všechny je miluji, po celém světě.

Rozhovor s Thomasem Mesereauem z roku 2010

Jeden z nejlepších amerických právníků, a podle žurnálu Los Angeles Daily i nejvlivnější právník v Kalifornii, se podělil o své zkušenosti s případem Michaela Jacksona z roku 2005, který Michael vyhrál ve všech bodech obžaloby.

 OT: Jaký klient byl Michael?
TM: Skvělý. Spolupracoval výborně, poslouchal mé rady, choval se s respektem ke mě i mým zaměstnancům. Nejhorší věc, kterou o něm můžu říci, je, že byl někdy nedostupný. Někdy bylo obtížné ho najít. 

OT: Jak zvládal stres spojený s procesem?
TM: Myslím, že to pro něj bylo velmi obtížné. Mluvil jsem s ním často, většinou brzy ráno, protože můj denní rozvrh byl jít do postele večer po sedmé a vstávat ve 3 ráno. Michael byl vždy velmi časně ráno probuzen a procházel se po Neverlandu, aby se uklidnil, koukal na hvězdy a měsíc a splynul s přírodou. Volal mi kolem 3 nebo 4 hodin ráno. Trpěl velkou úzkostí a byl v těžké depresi. Měl potíže se spánkem. Toto je normální pro lidi, kteří čelí takovýmto obviněním.

OT: Když jsem dělala rozhovor s Aphrodite Jones, zmínila se, že prokuratura volala svědkům, přátelům a lidem, kteří byli Michaelovi blízko a on měl s některými problémy. Trápilo ho, co někteří říkali? 
TM: To byl hrozný zážitek. Bylo to bolestivé, bylo to děsivé, nemohl uvěřit některým prohlášením, které vyslechl. Nemohl uvěřit, že by ho někdo obvinil z ubližování dětem. Nemohl uvěřit, že ho obviňují z uvěznění rodiny a únosu dětí za účelem vydírání. To jsou věci, které si Michal nebyl schopný ani představit a oni ho z toho formálně obviňovali, potom předvolali svědky, kteří zjevně nemluvili pravdu, pokusili se obrátit proces proti němu, bylo to pro něj děsivé a velice deprimující.

OT:  Proces tval více než čtyři měsíce?
TM: Bylo to skoro pět měsíců. Začal 31. ledna a skončil v půlce června.

OT:  Jak často jste chodili každý týden k soudu?
TM:  5x týdně.

OT: Když se četl verdikt, jak na tom byl?
TM: Ten den vypadal strašně, byl velmi slabý a neřekl ani slovo, dokud se neřeklo poslední "nevinen". Pak jsme se objali a on mi poděkoval. Nikdy jsem nevěřil, že by ho odsoudili. Vždy jsem věřil,že je nevinen. Ale nikdy nevíte co udělá porota. Proces trval 5 měsíců a já pozoroval jejich reakce. Byl jsem přesvědčen, že těch 12 lidí prostě odsoudit Michaela Jacksona nemůže. Celá obžaloba byla zesměšněním spravedlnosti a historie ukáže, jak zlá to byla honba na nevinného muže.

OT: Co byste chtěl aby lidé věděli o Michaelovi nebo tomto soudním procesu?
TM: Michael Jackson byl jeden z nejmilejších lidí, které jsem kdy poznal. Chtěl být více než jen hudební génius. Chtěl pomáhat, léčit a měnit svět skrz lásku. Pevně věřím, že svět byl lepším místem, když tu byl s námi. Byl laskavý. Chtěl, aby se lidé zaměřili na děti, aby je dostatečně milovali a vychovávali, dávali jim pozornost, čímž by se zlepšilo násilí ve světě, chudoba a další velké problémy lidstva. Toto byl univerzální Michael Jackson. Pak tady byl Michael Jackson, osoba, se kterou jsem jednal každý den. Člověk, který miloval, když se dítě usmálo. Měl tolik peněz a mohl si je užít. Místo toho vybudoval Neverland. Místo, kde chtěl, aby byly děti šťastné. Aby se neřešila barva jejich kůže, náboženství, aby si jen dali zmrzlinu, projely se na kolotočích a byly šťastné. Pokud ovšem smýšlíte takto, jste bohatý v kombinaci s velkou dávkou naivity, lehce se kolem vás obtočí supi. Chtěl být jen kreativní a pomáhat. To ho dělalo ještě více cílem pro zlé lidi a podvodníky. Všichni chtěli profitovat na tom procesu.

Když byl Michael osvobozen, byl jsem pyšný. Když se na to teď dívám, měl jen další 4 roky života. Ale 4 roky mohl být se svými dětmi. Proces byl nespravedlivý. Celý ten případ nebyl podložen.

Na pohřbu Michaela jsem potkal muže, kterého zapálil vlastní otec, když byl ještě dítě. Jmenuje se Dave Dave a na pohřbu mluvil o Michaelovi jako o úžasném a štědrém člověku, který mu pomohl. A je tu mnoho dalších dětí, kterým Michael pomohl. Nemocné děti, postižené děti. Michael jim dával tolik peněz a nikde jste se o tom nedočetli. Nedělal to proto, že chtěl publicitu, ale proto, že mu to říkalo jeho srdce. A ta nejkrutější věc je vzít člověku jeho lásku a odvahu pomáhat, otočit to proti němu a udělat z něho netvora. Trhalo mi srdce už jen ho celý čas pozorovat. Však víte jak moc ho to poznamenalo. Nemyslím, že se z toho někdy dostal.