Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe.

Můžeš mít radost. Není to tak těžké. Jen se usměj na každého, koho potkáš. Dokážeš se na každého usmát. K tvému překvapení radost přišla.

Cokoli stojí za to mít, o to stojí za to se také podělit. 

Vždy udělej o krok víc, než jsi měl v úmyslu.

Každý den je jen jedna věc, kterou se máme naučit: jak být upřímně šťastní.

Tvé srdce ví, jak tě učinit šťastným. Poslouchej své srdce.

Děláš-li správnou věc, nakonec inspiruješ druhé, aby dělali správnou věc. 

Řešení mysli je organizovaný způsob, jak nedospět k žádnému závěru.

Nenajdeš-li mír ve svém vlastním srdci, nenajdeš ho nikde jinde na zemi.

Samou přirozeností laskavosti je šířit se. Budeš-li laskavý k druhým, budou dnes laskaví k tobě a zítra k někomu jinému. 

Nauč se umění odpouštět. Použij ho nejprve sám na sebe. Pak bude snadné odpustit druhým.

Když pomlouváš druhé, v tu chvíli jsi světu odhalil svou vlastní vnitřní slabost.

Nezáleží na tom, kolik naše mysl ví. Záleží jen na tom, kolik naše srdce dává.

Buď laskavý, buď vším pochopením, neboť každá lidská bytost je nucena bojovat sama se sebou.
 

To se nedá vymyslet,to se musí zažít !!!! 

Snad všichni jsme zažili špatný rande, ale tohle je něco ...!! 

V Anglii vyhlásili soutěž o nejtrapnější první schůzku. Vítězka popsala svůj zážitek. A bezkonkurenčně vyhrála! 

Řekla, že to bylo uprostřed zimy ... Sněžilo a byl pěkný mráz a kluk ji vzal na lyžování do hor. 

Byl to denní

Byl jednou jeden velice starý muž, který prožil dlouhý a nesmírně šťastný život na krásném ostrově. Svou domovinu nadevše miloval. Jeho rodina žila na tomto ostrově po celé generace, zde byl její domov, zde si vydělávala na každodenní chléb. A tak stařec požádal jednou, když si uvědomil, že se blíží poslední dny jeho života, syny, aby ho naposledy vyvedli ven před dům. Tam pak poklekl, nabral

Píseň Baba Yetu složil Christopher Tin pro počítačovou hru Civilization IV. v roce 2005. V roce 2009 se stala součástí jeho alba Calling All Dawns. Píseň se dočkala mnoha předvedení na pódiu a do svých repertoárů ji zařazují sbory po celém světě. Je to první píseň pro pc hru, která dostala cenu Grammy (rok 2011).  Je to modlitba Páně (Otčenáš) ve Svahilštině.

 Baba yetu, Yetu uliye .
Mbinguni yetu, Yetu amina!
Baba yetu Yetu uliye
Jina lako litukuzwe.
 

Utupe leo chakula chetu
Tunachohitaji utusamehe
Makosa yetu, hey!
Kama nasi tunavyowasamehe
Waliotukosea usitutie
Katika majaribu, lakini
Utuokoe, na yule, muovu e milele!
 

Ufalme wako ufike utakalo
Lifanyike duniani kama mbinguni. (Amina)
 

Z Facebooku

Od malička se ve mně postupně rozvíjel pocit, že chci nějakým způsobem propojovat lidi a přírodu, že chci udělat svět krásnější a lidi šťastnější. Myslela jsem, že dokážu přinášet druhým světlo a štěstí. Protože štěstí druhých mě naplňovalo mým vlastním. Věděla jsem, že k tomu, abych zvládla pomáhat druhým, musím být nejdřív v pořádku a silná já, ale myslela jsem, že lze zvládnout obojí najednout. Protože když bych se soustředila jen na svůj osobní rozvoj, zřejmě by mi to zabralo úplně celý život a připadala bych si sobecká. Podobně, jako když někteří lidé tvrdí, že něco dělají pro to, že je vidí Bůh, že Bůh ví, že pomáhají ostatním. Já to ale nedělala pro Boha nebo pro to, aby mně byl někdo vděčný. Naopak, čím méně lidí o mně vědělo, tím lépe. Pomáhala jsem druhým, kteří o tom většinou vůbec nevěděli, protože jsem z toho měla opravdu radost. Protože úsměv druhých a krása okamžiku ve mně vyvolávaly vlny štěstí. Neměla jsem ani zdání, že vše bude směřovat k tomu, abych se opravdu musela začít starat jen sama o sobe, což je proti mé přirozenosti. Vydržela jsem dlouho a vím, že jsem zvládla hodně, ale životem jsem byla donucena začít se učit myslet sobecky. Ještě mi to moc nejde, ale budu to muset zvládnout, abych v tomhle světě přežila. Protože pro tenhle svět je touha a chtíč opravdu přirozeností či přímo nutností, která jej udržuje v chodu, která začíná naším početím a zvyšuje se s každým naším nádechem, s každým zakručením v žaludku a s každým přáním . Nejvíce mě ale děsí představa, že je to tak v celém vesmíru. 

Ulice jsou tiché a prázdné

Všichni jsou doma

Křičí a smějí se, pláčou nebo spí

Všude je zvláštní prázdnota

Podél šedivých zdí a chladných domů jde muž

Kráří pomalu s hlavou svěšenou

Bojí se podívat do tmy?

Bojí se prázdnoty?

Bojí se lidí?

Ze zdi se drolí kamínky

Muž zvedne hlavu a v jeho krásných čistých očích se objeví

To nemá být nesmyslný rozkaz, ale dobře míněná rada. Když říkám, abyste poslouchali děti, nemyslím tím samozřejmě, abyste si od nich nechali rozkazovat. Stále jste to vy, koho opravdu musí poslouchat. Vy je učíte, jak žít, vštěpujete jim určité hodnoty, usměrňujete je. Nicméně poslouchat děti znamená trochu něco více než je jen vyslechnout. (Kéž by je lidé alespoň vždy vyslechli...!) Znamená