Poprvé v historii bylo na naší planetě více obézních lidí, než těch, kteří hladoví. My, kteří máme to štěstí žít v hojnosti, se možná málo zamýšlíme nad tím, jakým způsobem se k nám jídlo dostává. Nejsme tak hloupí, že bychom nevěděli, jak to vypadá v závodech na zpracování potravin, ale jsme tak pohodlní, že před tím zavíráme oči a různými způsoby to ospravedlňujeme. Je ale potřeba si připomínat, co a jak konzumujeme. Možná by to totiž šlo dělat trochu jinak...

Věděli jste, jak rostou ananasy? Já ne.

Ananasovníky se obvykle pěstují na plantážích se záhony se dvěma řádky vzdálenými od sebe asi 50 cm a se sponem mezi rostlinami asi 30 cm. Mezi záhony jsou uličky o šířce 50–120 cm. Tím je dosahováno počtu 37 až 44 tisíc rostlin na hektar.

A co je na ananasu úžasné (kromě toho, jak vypadá a jeho chuti)?

• ulevuje slinivce břišní
• odvodňuje, odbourává otoky
• pomáhá při střevních poruchách a průjmech
• pomáhá při slunečním úžehu
• odstraňuje pigmentové, tzv. stařecké skvrny
• napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je tedy vhodný pro osoby náchylné na trombózy a infarkty

Pod mikroskopem:

Dokument o alternativní léčbě rakoviny pomocí specifické výživy rostlinou stravou a určitých dalších (nenásilných) technik. Je to tzv. "gersonova terapie".

(české titulky)

A ještě jedna velice prospěšná informace: Italský doktor onkolog Dr. Simoncini (www.curenaturalicancro.com) s úspěchem již řadu let používá pro úplné vyléčení pacientů a tedy zahubení rakoviny v lidském těle jedlou sodu (soda bicarbona), která již po několika dnech či týdnech užívání prokazatelně bezezbytku umoří a zcela zahubí veškeré rakovinové nádory v lidském těle. Je to dáno faktem, že rakovina - jinak pandemická houba či plíseň rodu Candida, obecně miluje kyselé prostředí a v něm také prosperuje a hojně bují, naopak zásadité prostředí jí moří a ničí.

Léčba jedlou sodou zmenšuje nádory

13.05.2011 21:28 

Allison Biggar

Jedlá soda je už odedávna používána pro mnoho účelů: například odstraňuje zápachy v chladničce, pomáhá čistit koberec nebo vybělit zuby. Avšak jen málo lidí ví něco o tom, že může být využita i jako účinný alternativní lék v případě rakoviny. Tato metoda se osvědčila především u rakoviny krku, tlustého střeva, střev a oblasti konečníku. Pokud navíc tento způsob léčby porovnáme s přemrštěnými náklady na chemoterapii nebo ozařování, pak léčba jedlou sodou nás nestojí prakticky nic. A navíc je to humánní a neinvazivní metoda – což nikdy nemůžeme tvrdit o běžných způsobech léčby rakoviny. To nejhorší, co by se mohlo stát v případě léčby sodou, je žádný účinek. A už jen to je velké plus, pokud vezmeme v potaz ničivost běžných léků nebo operací, používaných při léčbě rakoviny, kdy dochází k poškozování imunitního systému a tělo se dostává do stavu těžkého šoku.

Médii v Čechách proběhla nedávno zpráva  o jednom nenakupujícím důchodci v supermarketu.

Tisk to popsal  následovně:  Když 62 letý muž neztrácí hravost, ani ve vyšším věku. Proč zakazují vstup p. Novákovi do Supermarketu? Ve zprávě je napsáno, že níže uvedený seznam přestupků zachycených bezpečnostními kamerami nepomohl a na výzvy a napomenutí zaměstnanců  SBS reagoval p. Novák slovy: "Pokud tu moje žena nakupuje a nutí mě, abych tu byl také, tak já se tady ty 2 hodiny  strašně nudím!! "

Za posledních 6 měsíců jej přistihli při této činnosti:

8. ledna - vzal z regálu 25 balení kondomů a náhodně je vkládal do nákupních vozíků jiným nakupujícím, když se na něj nedívali...

16. ledna - nastavil všechny budíky v oddělení domácích  potřeb tak, aby zvonili jeden po druhém v 5 minutových intervalech...

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení
pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku.

Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila,
že ji opsali a báseň pak putovala pocelé nemocnici a dál.

----------------------------------------

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
 V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
 Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
 jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
 Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu... Teď už - MĚ uvidíte!